nedeľa 15. mája 2011

Naučte sa správne riadiť svoj čas

Vďaka tomuto článku a technikám, ktoré v ňom uvedieme sa naučíte prideľovať svojim úlohám priority, naučíte sa ako účinne delegovať, ako spolupracovať so svojim šéfom a ako si zorganizovať svoj pracovný život. Dokážete potom znovu riadiť svoj čas a to vám umožní: tráviť viac času podľa svojho želania, nechávať starosti v práci a zlepšiť si svoj osobný život, mať lepšie vzťahy s kolegami v práci, vydať zo seba to najlepšie a cítiť sa plne využitý. Pamätajte, že riadiť svoj čas sa môžete naučiť rýchle.

Pokračovanie v čítaní: TU

nedeľa 8. mája 2011

Desatoro podla Donalda Trumpa

Donald Trump je znamy na celom svete.Podla neprajnikov kvoly velkej hube,zlemu ucesu,suknickarstvu,gycovemu vkusu a co ja viem co este.Pravda je ze Donald zije ako hip-hopovy kral,s laskou ku krasnym zenam sa nikdy netajil a obrusok pred usta si nedava.To vsak nie je podstatne,co sa mu rata a neda upriet,je ze,chlap sa vyzna v real estate a zopar veci o toceni penazi tiez vie.Ponuknem vam jeho desatoro podla ktoreho sa drzi v zivote aj v podnikani.mozno vas bude zaujimat.

1.Snivaj vo velkom,pretoze to o com snivas,nakoniec urobis.Nikdy neakceptuj zapornu odpoved.
2.Ak nemilujes to co robis,nikdy nebudes uspesny,bez ohladu na to,co robis.Nikdy nerob nic len kvoly peniazom.Rob to z lasky.
Nauc sa zvladat stres,znovu sa postavit na nohy po porazke a nikdy,nikdy sa nevzdavaj.

nedeľa 1. mája 2011

Hodnoty pravého úspěchu

V životě člověka sehrává náhoda častokrát bláznivé představení. Za šťastnou nebo nešťastnou ji ovšem můžeme prohlásit až podle toho, co z ní člověk utvoří. A když se pak k takové náhodě vracíme po tenké nitce času, máme nutkání v mysli, že ta náhoda byla snad něčím vyšším zkonstruována a jako její vysvětlení se na náš jazyk lepí slovo „osud“. A z jedné takové osudové náhody vzešel jeden z největších příběhů úspěchu v dějinách.

Jay Van Andel a Rich DeVos se poprvé setkali na střední křesťanské škole v Grand Rapids ve státě Michigan. O dva roky starší Jay, který vlastnil auto, a Rich, kluk ze sousedství, spolu uzavřeli dohodu díky níž mohl Rich jezdit s Jayem do školy vozem a výměnou mu přispívat na benzín. Společné cesty položily základ silnému přátelství, které vydrželo v bezútěšných letech druhé světové války, po jejímž skončení a službě v armádě založili malé občerstvení a leteckou školu. Později své malé podnikání prodali a společně koupili malou plachetnici s níž se vydali obeplout Jižní Ameriku. Dobrodružství při němž se i loď v bouři potopila přeměnilo přátelství v doslovné bratrství a závazek k životu toho druhého dosáhnout něčeho velkého.

nedeľa 24. apríla 2011

The Opus: Probuzení do našich snů

The Opus je fenomén, který nevypráví jen o důležitosti toho, čeho člověk v životě dosáhne, nýbrž o důležitosti dědictví toho, kým se v životě člověk stane. Je to dědictví, které pro vás začíná právě teď… Jen na malou chvíli se pozastavte a připravte znovu zažít ten mráz tekoucí po vašich zádech i ramenou, když jste poprvé objevili Tajemství.

„Jsem reportérem novin Daily Chronicle. A pokud jsem se něco za mnoho let svého psaní naučil, je to fakt, že závěr příběhu je jen vzácně jeho skutečným koncem. Po pravdě je někdy teprve počátkem. Toto je můj příběh, který začal rozhovorem s jedním mužem a trval jen malou chvíli, vyměnili jsme si jedinou větu. Větu, která změnila můj život…navždy…“

nedeľa 17. apríla 2011

Práce s negativními emocemi

Dnes se stále setkáme s myšlenkou, že strach a vlastně jakékoli negativní emoce je nejlepší potlačit. Existují tisíce knih, které nám ukazují, jak si úspěšně přát a dostávat, ale většina z nich už se nezmíní, jak naložit se svým strachem, pochybami a zlostí...

Anthony de Mello, jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel, i Dan Millman nezávisle na sobě objevili to, čemu se říká emocionální svoboda. Anthony de Mello ve své nejúspěšnější knize Awareness (Bdělost) poukazuje na fakt našich sebeklamů, negativních myšlenek, strachů a předsudků, se kterými můžeme snadno pracovat.

Zkusme si jeden den zapisovat každou emoci, kterou byť jen na chvilku pocítíme - náhlou radost, zklamání, vztek, strach, paniku, lásku, uspokojení i nenávist. Zjistíme tak, že denně cítíme stovky rozdílných pocitů, které však většinou trvají velice krátce a po chvilce už o nich nevíme. Emoce přicházejí a odcházejí, ovšem existují takové, které jsou intenzivní, trvají dlouze, zraňují nás a my nevíme, jak se jich zbavit.

nedeľa 10. apríla 2011

Rozetněte ty prudce svazující okovy konformity!

"Pamatuj, že jak se zapíšeš, tak se to s tebou potom potáhne. Ještě mi jednou poděkuješ..." Vzpomínáš si i ty na tato slova? První vyřčení těchto a podobných slov znamenalo vhození semínka konformního jednání do ideálních podmínek pro růst. Mladá úrodná půda dětské duše skýtala naprosto dokonalé podmínky pro bujarý růst. Malé semínko bylo ze všech stran trpělivě zaléváno kapkami průměrnosti a živeno hnojivem s etiketou "probůh, hlavně se neodlišuj". Kdykoliv vyrašil pupínek jedinečného talentu, byl bleskurychle uťat a okamžitě byla naroubována větývka v současnosti té nejrozšířenější a nejopěvovanější rostliny. A tak se myšlenka většinového názoru rozšiřovala a rostla...

Naše narození, naše první týdny, naše první roky života - to vše bylo naprosto jedinečné a neopakovatelné, úplně stejně jako my samotní. Naše tělíčko, naše talenty, jednoduše naše celá bytost! Jak ale čas plynul, tak jako kdybychom naší originalitu a autenticitu úplně ztratili. Tak to však naštěstí není - pouze jsme ji ukryli pod slupky toho, jak bychom se měli chovat podle společenských konvencí...


Pokračovanie článku: TU

nedeľa 3. apríla 2011

Vytvorte si sami úspešné prostredie

Úspěšní lidé si sami umí vytvořit úspěšné prostředí

Úspěchu nedosáhnete činnostmi, které nenávidíte, a s lidmi, kterých si nevážíte.
Naopak, vede to ke zklamání.

Úspěšní lidé „řeší“ to, co chtějí. A ne to, co nechtějí. Když se úspěšných zeptáte, co od života očekávají, umí odpovědět.
Neúspěšní však nejdříve hovoří o tom, čeho by se nejraději zbavili:
„Chci, aby se od nás odstěhovala tchýně. A chci, aby mě přestala bolet záda.“

Díky tomu, co lidé „řeší“ ve své hlavě, se jen málo lidí v životě uplatní

Žádné dítě na otázku, co bude dělat, neodpoví výčtem toho, co dělat nemůže. Dítě vždy řekne pozitivně: „Budu tím a tím.“

Jenže pak se něco pokazí. Většina dospělých má proto špatné výsledky.

Většina lidí také nechce odkrývat vlastní myšlenky, neboť se bojí, že v nich lidé najdou chyby.
Začalo to už ve škole. Báli jsme se, že když odpovíme špatně, budou se nám smát.

Pokračovanie článku: TU