The Opus: Probuzení do našich snů

The Opus je fenomén, který nevypráví jen o důležitosti toho, čeho člověk v životě dosáhne, nýbrž o důležitosti dědictví toho, kým se v životě člověk stane. Je to dědictví, které pro vás začíná právě teď… Jen na malou chvíli se pozastavte a připravte znovu zažít ten mráz tekoucí po vašich zádech i ramenou, když jste poprvé objevili Tajemství.

„Jsem reportérem novin Daily Chronicle. A pokud jsem se něco za mnoho let svého psaní naučil, je to fakt, že závěr příběhu je jen vzácně jeho skutečným koncem. Po pravdě je někdy teprve počátkem. Toto je můj příběh, který začal rozhovorem s jedním mužem a trval jen malou chvíli, vyměnili jsme si jedinou větu. Větu, která změnila můj život…navždy…“

Pokračovať v článku: TU

Práce s negativními emocemi

Dnes se stále setkáme s myšlenkou, že strach a vlastně jakékoli negativní emoce je nejlepší potlačit. Existují tisíce knih, které nám ukazují, jak si úspěšně přát a dostávat, ale většina z nich už se nezmíní, jak naložit se svým strachem, pochybami a zlostí...

Anthony de Mello, jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel, i Dan Millman nezávisle na sobě objevili to, čemu se říká emocionální svoboda. Anthony de Mello ve své nejúspěšnější knize Awareness (Bdělost) poukazuje na fakt našich sebeklamů, negativních myšlenek, strachů a předsudků, se kterými můžeme snadno pracovat.

Zkusme si jeden den zapisovat každou emoci, kterou byť jen na chvilku pocítíme - náhlou radost, zklamání, vztek, strach, paniku, lásku, uspokojení i nenávist. Zjistíme tak, že denně cítíme stovky rozdílných pocitů, které však většinou trvají velice krátce a po chvilce už o nich nevíme. Emoce přicházejí a odcházejí, ovšem existují takové, které jsou intenzivní, trvají dlouze, zraňují nás a my nevíme, jak se jich zbavit.

Pokračovanie v článku: TU

Rozetněte ty prudce svazující okovy konformity!

"Pamatuj, že jak se zapíšeš, tak se to s tebou potom potáhne. Ještě mi jednou poděkuješ..." Vzpomínáš si i ty na tato slova? První vyřčení těchto a podobných slov znamenalo vhození semínka konformního jednání do ideálních podmínek pro růst. Mladá úrodná půda dětské duše skýtala naprosto dokonalé podmínky pro bujarý růst. Malé semínko bylo ze všech stran trpělivě zaléváno kapkami průměrnosti a živeno hnojivem s etiketou "probůh, hlavně se neodlišuj". Kdykoliv vyrašil pupínek jedinečného talentu, byl bleskurychle uťat a okamžitě byla naroubována větývka v současnosti té nejrozšířenější a nejopěvovanější rostliny. A tak se myšlenka většinového názoru rozšiřovala a rostla...

Naše narození, naše první týdny, naše první roky života - to vše bylo naprosto jedinečné a neopakovatelné, úplně stejně jako my samotní. Naše tělíčko, naše talenty, jednoduše naše celá bytost! Jak ale čas plynul, tak jako kdybychom naší originalitu a autenticitu úplně ztratili. Tak to však naštěstí není - pouze jsme ji ukryli pod slupky toho, jak bychom se měli chovat podle společenských konvencí...

Pokračovanie článku: TU

Vytvorte si sami úspešné prostredie

Úspěšní lidé si sami umí vytvořit úspěšné prostředí

Úspěchu nedosáhnete činnostmi, které nenávidíte, a s lidmi, kterých si nevážíte.
Naopak, vede to ke zklamání.

Úspěšní lidé „řeší“ to, co chtějí. A ne to, co nechtějí. Když se úspěšných zeptáte, co od života očekávají, umí odpovědět.
Neúspěšní však nejdříve hovoří o tom, čeho by se nejraději zbavili:
„Chci, aby se od nás odstěhovala tchýně. A chci, aby mě přestala bolet záda.“

Díky tomu, co lidé „řeší“ ve své hlavě, se jen málo lidí v životě uplatní

Žádné dítě na otázku, co bude dělat, neodpoví výčtem toho, co dělat nemůže. Dítě vždy řekne pozitivně: „Budu tím a tím.“

Jenže pak se něco pokazí. Většina dospělých má proto špatné výsledky.

Většina lidí také nechce odkrývat vlastní myšlenky, neboť se bojí, že v nich lidé najdou chyby.
Začalo to už ve škole. Báli jsme se, že když odpovíme špatně, budou se nám smát.

Pokračovanie článku: TU