"Pamatuj, že jak se zapíšeš, tak se to s tebou potom potáhne. Ještě mi jednou poděkuješ..." Vzpomínáš si i ty na tato slova? První vyřčení těchto a podobných slov znamenalo vhození semínka konformního jednání do ideálních podmínek pro růst. Mladá úrodná půda dětské duše skýtala naprosto dokonalé podmínky pro bujarý růst. Malé semínko bylo ze všech stran trpělivě zaléváno kapkami průměrnosti a živeno hnojivem s etiketou "probůh, hlavně se neodlišuj". Kdykoliv vyrašil pupínek jedinečného talentu, byl bleskurychle uťat a okamžitě byla naroubována větývka v současnosti té nejrozšířenější a nejopěvovanější rostliny. A tak se myšlenka většinového názoru rozšiřovala a rostla...
Naše narození, naše první týdny, naše první roky života - to vše bylo naprosto jedinečné a neopakovatelné, úplně stejně jako my samotní. Naše tělíčko, naše talenty, jednoduše naše celá bytost! Jak ale čas plynul, tak jako kdybychom naší originalitu a autenticitu úplně ztratili. Tak to však naštěstí není - pouze jsme ji ukryli pod slupky toho, jak bychom se měli chovat podle společenských konvencí...
Pokračovanie článku: TU
